Bedekr - Krajem Sluneční zátoky

Znovuobjevování kraje Jaroslava Foglara

Uplynulo hodně let od začátků pátrání v kraji Foglarovy Sluneční zátoky. Podnět nám k tomu dal Klub přátel Jaroslava Foglara, který se ustavil koncem šedesátých let minulého století v Ostravě a o své činnosti uveřejňoval články v Ostravském kulturním zpravodaji. V tu dobu začal vydávat PKO v Ostravě a PULS Ostrava také sešitová vydání příběhů Rychlých šípů, do té doby téměř nedostupných a málo známých. Tak jako jsme se my, pamětníci, kdysi nemohli dočkat středy, až se v novinovém stánku opět objeví nové číslo časopisu Vpřed, tak tomu bylo i s novinkami z Ostravy. Hltali jsme pro nás nové a poutavé informace, které alespoň trochu odkrývaly to tajemné dění okolo Jestřába...

Po dlouhé odmlce začaly být konečně znovu vydávány knížky Jaroslava Foglara. Jako příloha časopisu vycházela Záhada hlavolamu s dobrodružstvími nezapomenutelných Rychlých šípů. Nejvíce informací bylo v té době možno nalézt v brožurce Stanislava Sohra „Zase zní píseň úplňku“. Stále dokola jsme s bratránkem Tonym Stejskalem tento spisek četli. Sluneční zátoka tu byla nejenom popsána, ale byly tu i její fotografie - a vše se to točilo kolem Sázavy u L… (to jsme už věděli, že je to Ledeč nad Sázavou). Pak šlo všechno kupodivu jednoduše. Ve speciálce jsme vytipovali pobřežní louky, kde se u Veliké mohl konat tábor. Odjeli jsme do této vesničky a ptali se po panu Jeřábkovi, vlastníkovi slavné loučky. Náhoda tomu chtěla - první, koho jsme ve Veliké oslovili, byl pan Jeřábek (samozřejmě už junior)! „Ba, že vím kde ta louka je, vždyť tam dvakrát do roka sklízíme seno.“ Jeho otec hospodařil na nedaleké samotě Rybníčky a pronajímal táborníkům louku ve Sluneční zátoce. Vzpomínky nebraly konce… a ještě týž den jsme znovu objevili Sluneční zátoku.

(Ukázka z bedekru)