Zprva | 29. kvten 2007, 07:25
Útržky ze života skautingu (Junáka) v Ledči n. Sáz.
„Byla to cesta slávy, ponížení a znovuvzkříšení…“Dr. Rudolf Plajner
Pravěk skautského hnutí u nás
V letech 1911-12 uváděl k nám skauting, založený r. 1908 ve Velké Británii Robertem Baden-Powellem pražský středoškolský profesor
Antonín Benjamin Svojsík.
Prvními skautskými organizacemi českými, vyvíjejícími se od roku 1912, byli PSOHLAVCI a JUNÁK ČESKÝ SKAUT.
Psohlavci klonili se k Setonovu směru, Junák více ke směru Baden-Powellovu. Dále tu byly i skautské odbory politických stran-Skauti DTJ, Skauti práce…
A.B. Svojsík prováděl ve školním roce řadu pokusů praktického skautského výcviku se svými žáky, studenty žižkovské reálky. V březnu 1912 pořádal první vůdcovský kurs.
První skautský tábor se uskutečnil o prázdninách v roce 1912, kdy A. B. Svojsík poprvé tábořil pod hradem Lipnicí, v Orlovských lesích, kde byl jeho strýc lesníkem. Tábor trval pět týdnů.
V roce 1913 – v lednu – proběhl kurs pro skautské vůdce, v září téhož roku první ukázkový tábor na Císařském ostrově. 15.1. 1914 vyšlo první číslo časopisu JUNÁK.
Hnutí se dostalo do organizační formy 15. června 1914, kdy byl ustaven a uznán spolek
„JUNÁK-ČESKÝ SKAUT“
Na Nový rok 1915 byl založen odbor pro dívčí skauting a 15. ledna slavil časopis Junák své vydání. V roce 1916 se zúčastnil tábora pod Lipnicí také JIŘÍ WOLKER, který své vzpomínky zvěčnil v půvabné knížce „Táborový deník“.
Převratné dny v roce 1918 nalezly ve skautech obětavé a pohotové pracovníky, kterým byly svěřovány i obtížné a zodpovědné úkoly – mimo jiné i první poštovní služba pro potřeby Národní rady. Dokázali v těch dnech nejen svou velkou kázeň, obětavost a bystrost, nýbrž i svou pohotovost a připravenost.
Ve dnech 29. června až 2. července 1922 na paměť 10. výročí prvního tábora, se uskutečnil tábor na Císařském ostrově, za účasti delegace Světového ústředí v Londýně.
V červenci 1931 se v Královské oboře sešlo ve 24 táborech přes 15 000 skautů. Více než 3000 jich přišlo z cizích zemí a přispěli svou účastí k úspěchu tohoto slovanského jamborce.
Ale do života skautského hnutí u nás krutě zasáhla okupace, pak léta stalinského despotismu i neostalinismu.
Jak nepohodlná jim byla skautské organizace, svědčí již skutečnost, že gestapo likvidovalo skautské hnutí a rozhánělo jejich tábory na druhém místě, hned po legionářích. Likvidace Junáka datovali dokonce ke dni 28. října, aby tak bezostyšně zdůraznili svou nenávist a odpor vůči skautským myšlenkám, zásadám i cílům.
BĚHEM SVÉ – TÉMĚŘ JIŽ OSMDESÁTILETÉ HISTORII – BYL ČESKOSLOVENSKÝ JUNÁK JIŽ TŘIKRÁT NÁSILNĚ POTLAČEN…
Od roku 1942, zejména pak v období příprav Košického vládního programu, bylo ilegální vedení Junáka informováno o snahách po sjednocení mládeže a protože Junák byl po zrušení ve vlasti 28. 10. 1940 obnoven ministerstvem vnitra londýnské vlády.
(květen 1941) nebylo jasno, zda se integrační tendence budou vztahovat na něj. Na dotaz přišla z Košic odpověď: OBNOVTE STATUS QUO ANTE BELLUM
Junák byl tedy obnoven.
Věděli již tehdy členové Košické vlády, že to je podvod, že Moskva brzo nařídí likvidaci Junáka?
Stanovy Junáka byly schváleny Ministerstvem vnitra v červnu 1946. Z rozhodnutí téhož ministerstva a v souhlase s přáním Junáků i požadavkem členství v mezinárodním skautském ústředí, byla stranicko-politická činnost Junáka zakázána.
Kolektivní členství Junáka v ČSM bylo však politicky hodnoceno jako neúspěch slučovacích snah – zejména jako neúspěch při vytváření jednotné a jediné organizační mládeže, ovládané totalitní politickou silou a čekalo se jen na vhodnou příležitost jak Junáka zlikvidovat.
Tři dny před svolaným junáckým sněmem – 25. února 1948 – bylo ústředí Junáka obsazeno a jeho pracovníci vyvedeni…
Junák byl násilně včleněn do ČSM.
Když Junák takto ztratil charakter skautské organizace byl v létě 1948 zbaven členství v Mezinárodním skautském ústředí. Oficiálně byl tzv. rozpuštěn rozhodnutím ÚV ČSM dnem 1.1 1951. Tak byl již podruhé (poprvé se to stalo zásahem gestapa s SS 28. 10. 1939) – násilně potlačen.
První, kdo dostal v uměle rozdmýchané psychóze zostouzení skautské organizace Junáka, ocelové náramky na ruce byl sám náčelník obviněný v červnu 1949. Pak následovala série tzv. „skautských procesů“, vrcholících v letech 1951-52, v nichž byli činovníci Junáka obviněni z nezákonného organizování mládeže, podzemní činnosti a připravované revoluce, velezrady, špionáže atd.
Stovky obžalovaných byly odsouzeny k mnohaletým trestům na svobodě, ba i k trestu smrti…
Při obnovách procesů v období kolem 1968 bylo sice konstatováno, že protokoly obsahující „doznání“ neodpovídají pravdě, byly zfalšovány a doznání vynucena tělesnými i duševními útrapami. Došlo k rehabilitaci, ale v myslích příslušníků mladě a střední generace zůstal Junák očerněn, jako agentura imperialismu.
Od roku 1964, kdy četné oddíly prováděly již opět neskrývavě junácký program, byly činěny pokusy o obnovu činnosti. Po vleklém jednání však tato snaha skončila tam, kde to junáci už znali (a mohli čekat) - na Státní bezpečnosti.
Veřejně – poprvé po dvaceti letech zazněly tóny junácké hymny a skautské večerky ve smutný den 3. ledna 1968 při hromadné účasti junáků na kremačních obřadech zesnulého čestného velitele Junáka bratra dr. Slávy Řeháka.
Tehdy se zvedly k junáckému pozdravu paže přítomných bratří a sester, tehdy se navzájem ujistili o své připravenosti nastoupit opět do junácké služby…
JEDEN Z DŮLEŽITÝCH PŘEDPOKLADŮ MOŽNÉ OBNOVY JUNÁKA BYL ZAJIŠTĚN
Ustavující schůze Junáka se konala 29. 3. 1968 za velké účasti činovníků z celé republiky. Po programovém prohlášení náčelníka Dr. R. Plajnera a náčelnicí Vlasty Kosové obnovil Dr. Plajner činovnický slib.
V červnu 1968 byl ustanoven přípravný výbor pro III. JUNÁCKÝ SNĚM – 22 roků po posledním sněmu.
První slučovací sněm se konal 22. ledna 1939 a jeho úkolem bylo semknout všechny junáky a skauty, organizované ve Svazu skautů RČS, Čsl. obci junáků volnosti, ústředí katolických skautů českých a moravskoslezských a Švehlovy junáky v novou, jedinou organizaci JUNÁK, schopnou čelit zvýšenému ohrožení vlasti.
Druhý sněm 9. a 10. února 1946 řešil změnu velitelského systému na demokratické vedení se starostou v čele. Zavedl decentralizaci zřízení Zemských junáckých rad a pozměnil Stanovy.
Zúčastnili se ho zástupci řady zemí. Britský delegát Mr. Parret za anglické skauty pronesl projev v pěkné češtině. Dr. Eduard Beneš ponechal Junáku svoji záštitu, kterou přijal již v roce 1938 po zesnulém prezidentu a velkém příznivci Tomáši G. Masarykovi. Došlo ke sloučení českých a slovenských junáků a založen
ČESKOSLOVENSKÝ JUNÁK
Se stejným zastoupením ve výboru organizace.
Prvním náčelníkem byl zvolen Dr. Rudolf Plajner, náčelník dívčího kmene zvolena Vlasta Kosová.
Náčelník slovenského Junáka odevzdal do rukou br. Jar. Nováka dar slovenských junáků, sošku Jánošíka, jako upomínku na tento historický sněm.
Třetí sněm 23. a 24. listopadu 1968 se konal již po schválení nových stanov
č. j. NV – 111/3 – 1994/68
v Obecním domě v Praze.
Nejstarší skaut v Ledči
je jím br. Josef Fenik, nar. r. 1909, cukrář na náměstí- dům č. p. 11- v Ledči. Načas skautování vzpomíná:
Bylo to roku 1920, kdy se sešlo asi šest chlapců, které vedl br. Jaroslav Spurný. Byl to zaměstnanec firmy Pick, majitele pily v Ledči. Tato firma měla v Praze na Palmovce sklad řeziva, jehož byl Jar. Spurný vedoucím. Na neděli jezdil domů do Ledče. Na jména dalších tehdejších skautů si br. Fenik nevzpomíná.
Vybavení bylo velice skrovné: košile si chlapci barvili sami, klobouky jim zhotovil kloboučník Krupička od kostela, proti obchodu pana Karla. Stany neměli, jen velikou plachtu, někdy si také stavěli jakýsi přístřešek z pytlů…
Nejčastěji tábořili v Horce n. S. u mlýna. Pomocí při zemědělských pracích si zasloužili odměnu v podobě potravin, které jim mlynář poskytoval. Na místo táboření putovali z Ledče téměř výhradně pěšky, přes Hněvkovice, kolem hájovny, kde tehdy byl lesní pan Urválek. Při pochodu skautů kolem se pan Urválek a jeho přátelé velmi divili, že už i zde jsou skauti. Jejich cesta dál pokračovala přes osady Nová ves a Skala na Vlastějovice a dál tunelem a po železničním mostě na Horku.
Když ve věku čtrnácti let vstoupil br. Fenik do učení bylo s účastí při skautování konec, poněvadž to znamenalo práci denně od časného rána - také od 4 hodin – až do 8 hodin večer – a to i v sobotu a v neděli.
Zapsal - podle vyprávění: br. B. Orel
O počátcích skautování ze vzpomínek ODYNA
To bylo v roce 1945 a na začátku byl určitě Jaroslav Foglar, Mladý hlasatel a Rychlé šípy…
Tím jsme žili a každý týden čekali na pokračování příběhů. Byl tu ale i vliv >MEDVĚDA< - takto sice pracovníka tzv. Kuratonia, avšak byl to skaut, který s námi pod rouškou této organizace založil oddíl se skautskou výchovou, seznamoval nás s tradicemi předválečného skautování v Praze. Nadchl a získal nás pro tuto myšlenku, byli jsme nadšeni. Kdo ví, proč z Prahy odešel – snad se potřeboval skrýt. Neměli to skautští vůdcové za Němců lehké…
Po válce odešel, ale ještě se vrátil s oddílem pražských skautů. Jemu jsme děkovali za získání některých skautských dovedností, získaných tak ještě v době, kdy to bylo přísně zakázané. Však ještě s Jiřinou jsme jeli do Prahy dosvědčovat o poctivosti jeho charakteru jeho vlastence v době, kdy pracovníci Kuratonia byli paušálně označováni za přisluhovače okupantů. Zase jeden z případů, kdy ,,pod svícnem byla největší tma…“
Přišel ale rok 1945 a s ním i trochu ,,divokého“ podnikání. Vzpomínám, jak s Oskarem a několika dalšími podnikavci jsme rozebírali nábojnice ze ,,čtyřčat“, získané z obrněného vlaku, který v té době na konci války si ocitl v Ledči na nádraží. Pracovali jsme ovšem pod dohledem ,,odborníka“ – Jardy Čuchala. Ten se právě učil první rok elektrikářem a vlastnil ohromnou vzácnost – kombinačky kleště. Z projektilů jsme vyšroubovali rozbušky a vybírali střelný prach…Já už teď vím: byl to nebezpečný druh zábavy, však také brzo jsme si našli rozumnější druh zábavy. Vrátili jsme se k junáckému programu – tehdy se už začalo skautování řádně organizovat.
Jak vzpomínáme na ,, ŠERIFA“
Ph.Mr. Karel Nebeský- lékárník >U ČERNÉHO ORLA< a zakladatel chlapeckého kmene Junáka v Ledči shromáždil několik prvních členů skautského oddílu a vedl jejich první kroky do světa skautských idejí. Vážný a zároveň chlapecký, dokázal nadchnout a připoutat těch pár prvních a dá mysl, řád i cíl jejich klukovské vynalézavosti i touze po romantice. Přiblížil tak myšlenky nejen zakladatele skautingu u nás – profesora A.B. Svojsíka, Jaroslava Foglara, ale i vzorů světové organizace Baden- Powellovy i E.T. Setona.
A tak se otevřela kniha nových činů a s nimi cesta za poznáním. Kolem těch několik prvních – Boděka, Whaba, Odyna, Střechy, Dědka, Aleky, Oskara – a dalších, se začali sdružovat ostatní a skautské středisko a začalo žít.
Organizování výprav, plnění nováčkovské zkoušky, vyhledávání rádců, vedoucích, schopných vést oddíl, družinu…
Škoda, že pobyt bratra Nebeského – Šerifa v Ledči netrval déle, že odešel za svojí existencí i s rodinou od nás už v roce 1946 a na dlouhou dobu nám byl jeho další osud záhadou a velkým otazníkem.
Po usilovném, léta trvajícím a dlouho marném pátrání, nás potkalo štěstí: pomohla sestra Libuše Kosová, první vedoucí skautek v Ledči, která nás přivedla na jeho stopu, končící na Křivoklátě.
A tak jsme se od pracovníka tamějšího Státního oblastního archivu dověděli o tom, že pracoval nejen jako obětavý junácký vedoucí a kapitán vodáckého oddílu, ale v práci neustal ani v době, kdy Junák jako organizace byl potlačen. Stal se z něčeho též význačný regionální pracovník a …
ale o tom více už napoví dopis vedoucího pracovníka Státního oblastního archivu na Křivoklátě…
První vedoucí Jan Robert Fiala
Jestliže se řekne ,,léto 1945 a skauting v Ledči nad Sázavou“, pak rovnítkem je právě J.R.Fiala. Tehdy mně bylo necelých patnáct let a dodnes si to dobře pamatuji. Byly to první kroky skautování, právě s ním a řekl bych masového vstupu chlapců a dívek do Junáka.
Bratr Fiala vždy říkal, že je ze Světlé a připomínal si i léta, kdy tam skautoval. Měl pěkný kroj - širák, slibový odznak, šátek a další náležitosti patřící ke kroji – a my nic z toho tenkrát neměli. Pokud si pamatuji, tak on a sestra Kosová byli zakladateli Junáka v Ledči. Byla to doba všelijaké slávy, projevů, kdy chodili Junáci – a vidím i jeho.
Jednou večer – a to bylo snad v červnu – byl na Šeptouchově táborák a programem. Bratr Fiala byl organizátorem. Co bylo za čísla, to si dodnes pamatuji: ,,JÁ JSEM KRÁL Z ARKÁDIE“…a jiné taškařice. Tehdy se tam dokonce střílely rakety. Mezi námi byly i ,,padáčkové“. Co se dělo mezi kluky, aby ukořistili padáček – i na stromy lezli, a by byl jejich.
J.R.Fiala byl snad číšníkem nebo to zaměstnání dělal, ale byl také značným malířem – samoukem. Za výklady byly často jeho obrázky a byly to zdařilé krajinky. Jedno ještě vím - nebyl moc zdravý. Často jsem ho vídal o holi, hodně ho to trápilo. Dokonce pak nemohl pracovat a těžko se mu žilo. Jeho žena byla švadlena a odtud pramenily hlavní zdroje příjmu jejich rodiny - kromě ovšem peněz za prodej obrázků. Přesto ale organizoval naši brigádu na sklizeň obilí – známý žňový tábor v Růžových Lhoticích na Pelhřimovsku. Po něm – na sklonku léta - se ujmul vedení střediska lékárník ,,U černého orla“ Ph.Mr. Nebeský, který se ale záhy odstěhoval do pohraničí.
J.R. Fiala nám pak zmizel u očí. Zda šel i on do pohraničí? Nevím. Pak už byl jen vzpomínka. Jeho zásluha o založení Junáka v Ledči je však nesporná. Škoda, že nám nezůstala alespoň fotka…
Vzpomínám
…tak píše sestra Libuše Kosová – první středisková vedoucí – která své svěřenkyně seznamovala se skautskými myšlenkami a programem, jak skautsky žít a chovat se. K lidem, k přírodě. A také nakonec připravila a dovedla svůj oddíl, nastávající skautky, ke slibu.
Ale nechte ji mluvit jejími slovy:
,,… vzpomínám, jak jsem svůj oddíl děvčat vedla od nádraží na Šeptouchov. Cestou jsme zpívaly – a tam, na konci jedné aleje, blízko kapličky, byla připravena pagoda na táborový oheň. Přišlo tehdy hodně rodičů dětí i jejich známých. Nejprve byl nástup a já se pamatuji, jak jsem zahájila:
V kruhu kolem ohně, v ovzduší důvěry a přátelství budete do mých rukou skládat skautský slib. Skautský slib je branou, otevírající vám cestu do skautského života. Jím – a přesně řečeno jeho složením a dodržováním – se vám dostává práv skautky, stáváte se skautkami.
Velikost a význam skautského slibu je dáma hlavně tím, k čemu vás zavazuje. Zamyslíte – li se nad každým slovem jeho textu, musíte pochopit, že vstupujete do života plného ušlechtilého lidství, lásky k člověku a přírodě.
Dodržujíce skautský slib, můžete předstoupit s klidem před každou spravedlnost a nikdo vám nikdy nebude moci vytknout toho nejmenšího ….>ŠÍP
Otakar Kubát, vedoucí oddělení kultury, školství a sportu
Posledn komente
dn komente.
